Cestování s báglem na zádech

Text převzatý ze sekce Cesta po JV Asii

První dny naší cesty máme za sebou. Začali jsme 4.9. v 01.00 odjezdem z Plzně přes Prahu a Brno do Vídně. Student Agency jezdí spolehlivě, za 450 Kč jsme si ještě odnesli několik časopisů a novin na dlouhou cestu letadlem. Let se společností EVA Air byl příjemnej, každá sedačka má před sebou LCD panel, kde se dají sledovat filmy(Šifra mistra Leonarda, MI3…), hrát šachy, nebo sledovat údaje o letu, obzvláště zajímavej byl pohled z kabiny pilota. Servis jídla a pití výrazně převyšuje Iberie a Alitalie, v podstatě celou dobu něco jíme nebo pijeme. V Bangkoku jsme 5.9. v 5.00 ráno, odbavení je v pohodě. Měníme prachy, chvilku hledáme před letištěm vlakáč, kterej v hale není značenej (je u hotelu Imry a ten tu značenej je). Za 5 Thb =3 Kč se přesouváme na další vlakáč Hua Lamphong. Tady kupujeme na zítřek lístky do Malajského Butterworthu (jezdí jeden vlak denně v 14.45, cena 1150 Thb = 685 Kč). Nedaleko vlakáče se ubytováváme za 220 Thb – dvoulůžák = 130 Kč. Jdeme na procházku čínskou čtvrtí k přístavišti v River city. Na to, že máme jen mapu, kterou jsme sebrali na letišti, a kde nejmenší zakreslená ulice je cca Americká v Plzni, ani moc nebloudíme. Z River city jedem lodí za 18 Thb = 11 Kč ke královskému paláci. Vstup je zde 250 Thb = 150 Kč, nelíbí se jim naše bermudy, je tu strašně lidí a hroznej hyc, stačí nám pohled z venku. V letadle nám jeden ze spolucestujících vychválil vyhlídku z nejvyšší budovy Bayioke tower 2. Zkoušíme několik tuk-tuku, ale pod 100 Thb = 60 Kč se nemůžeme dostat, ve finále nám ho domlouvá mísťnák za 40 Thb = 24 Kč. Cestou se ještě stavíme u lucky budhy, kterej za to nestojí, a v krámu se starožitnostma, kde, jak nám řidič vysvětlil, se musíme 10 minut na něco koukat a on dostane bakšiš. Cena jednoho šperku je v řádech našeho týdenního rozpočtu, takže fakt jenom koukáme. Vstupenka na věž stojí 200 Thb = 120 Kč, nahoře je otevřená otočná vyhlídka a výhledy za to stojej. Zpět máme dvě možnosti, tuk-tuk rovnou za 100 Thb = 60 Kč, nebo tuk-tuk za 20 Thb = 12 Kč s návštěvou krámu s hadrama. Jedeme tedy odevzdaně nejdřív do krámu s hadrama a pak za 20 Thb do hotelu. Ráno vstáváme pozdě, pokračujeme prohlídkou Bangkoku, hlavním dnešním cílem je Sepilok se svými masážními salony. Cestou se zasekáváme a do Sepiloku dorážíme při cestě zpět na vlak. Stíháme pouze prolítnout jeden bar. Za 1,5 hodinovou masáž all in se platí 1000 Thb = 600 Kč, masérky jsou fakt pěkný. Nemůžeme stíhat všechno, ale alespoň se máme proč těšit na zpáteční mezipřistání. Vlak je docela vymakanej, spousty místa, zásuvky, stoleček, okolo osmé večerní nám předělají sezení na ležení. Po 22 hodinách vystupujeme odpočatí v Malajském Butterworthu. Přístaviště trajektů a busák jsou hned vedle sebe. Skáčem na trajekt za 1,2 Myr a přejíždíme na ostrov Penang. Cestou je pěknej výhled na 8 km dlouhej most, kterej spojuje Penang s pobřežím. Začíná pršet, ubytováváme se u hlavní třídy v hostelu Noble za 19 Myr = 116 Kč dvoulůžák, začíná pršet, jdeme na procházku, vynořujeme se u moderního nákupního střediska Komtar s McDonaldem, KFC a veškerou kulturou, na kterou jsme zvyklí. Je pro nás nezvyklý, že na jedné straně ulice je „Evropa“ a na druhé, pro nás exotická, čínská čtvrt se svými uličkami, zákoutími, malými krámky, smaženým jídlem, ruchem, jídelnami na chodníku…Ráno 8.9. se připravujeme na náš dvoudenní cyklookruh po ostrově. Jedno kolo si půjčujeme v hotelu, druhý dlouho sháníme po městě, je zde pouze jedna půjčovna na ulici Lebuh Chulia. Cena za půjčení jednoho kola na den je 10 Myr = 61 Kč, to lepší je za 15 Myr = 92 Kč. Ani jednomu z nás se nechce jako prvnímu vyjet do toho chaosu na silnici, a to se ještě jezdí vlevo. Za chvíli zjišťujeme, že to není tak hrozný, Malajci jsou docela ohleduplní řidiči. Po cca pul hodině jízdy opět uchází duše, na kole z hotelu. Vracíme ho do hotelu a paní se tváří ukřivděně, pospícháme pro novej stroj do půjčovny, naštěstí tam ještě jedno stojí (v půjčovně maj pouze 3 kola). Cesta podél pobřeží pěkně utíká, je to po rovince a není ani příliš frekventovaná. V Teluk Bahangu se válíme a koupem na pláži, okolo 16.00 pokračujem dál. Zastavujeme ještě na konci města na motýlí farmě, vstup 15 Myr = 92 Kč, Isic 9 Myr = 81 Kč. Víc než motýli nás ale zaujali brouci, housenky a pavouci, kteří zde žijou. Hlavně jejich velikosti, housenka jako předloktí, broučci maj tělo jako dlaň. Vylejzáme s rozporuplnými pocity, ujišťujeme se, že už je pozdě pokračovat a spát v lese u cesty. Určitě bude lepší vrátit se na pláž. Vaříme, jdem se projít do hospody a začíná pršet. Dle místních je období, kdy každý den na dvě hodiny prší. Zbytek dne je střídavě sluníčko a zataženo, teploty okolo 32 stupňů. Po dešti za tmy stavíme stan na pláži. V noci je celkem větrno, moře hučí, a my doufáme že jsme dost daleko, pro jistotu si připravujeme nůž, kdyby nás to spláchlo. Ráno je opět vymeteno, cesta se odpojuje od pobřeží a začíná stoupat kolem přehrady až k Tropical Fruit Farm. Jdeme na prohlídku, nataženej vstup 25 Myr = 153 Kč, nestojí to za to. Plusem je, že po prohlídce následuje bufet všeho, co tady pěstujou. Většinu z věcí vidíme a jíme poprvé. Z kopce a pak po rovině dojíždíme do Balik Pulau, tady děláme chybu. Dle naší mapy se zdá kratší, a tedy lepší, jet přes vesnici Relau oproti obvyklé cestě přes Bayan Lepas. Naše mapa nám ale neukáže, že cesta vede přes sedlo ve výšce cca 450m. S půjčenými arabi je výjezd slušnej výkon. V Bayan Lepas se neúspěšně pokoušíme najít hadí chrám. Nejkratší cestou po několikaproudé dálnici ujíždíme poslední km k Georgetownu. Cestou ješte objevujem Tesco s McDonaldem (menu za 8 Myr = 50 Kč), kde nabíráme nové síly. Dle plánu máme ještě jeden den na ostrově, jdeme si prohlédnout největší malajský buddhistický chrám Ke Lok Si. Vstup je zdarma, za poplatek 2 Myr = 12 Kč se pouští na věž a další 2 Myr = 12 Kč stojí výtah do horní části (dá se jít po silnici pro auta cca 15min, neplatí se). Chrám za návštěvu určitě stojí, cca 20 min chůze od něj je začátek zubačky na vrchol cca 800 m vysokého Penang hilu. Cesta nahoru i dolu stoji 4 Myr = 25 Kč, ze shora je krásnej výhled do všech stran ostrova. Dá se tu jít do malé ptačí ZOO, opeřenci jsou pořádný kusy, červenozelenej papoušek velikosti naší husy, pták s očima pod zobákem apod. Nikam nepospícháme, do města se vracíme večer, všechny busy nám ujely (poslední jede v 16.00), vlak ve 21.15 je plnej. Moc nám to nevadí, na Penangu je pěkně, dáváme si tu ještě jednu noc. Celou dobu se nám líbila stará oprýskaná koloniální stavba, z venku vypadala strašidelně a opuštěně – hotel Van Hai. Ubytováváme se zde, jak hrozne vypadal zvenku není nic proti vnitrku. V osm ráno bychom měli být na busáku, místo toho jsme teprve na trajektu, přímé ranní busy do Tanah Rita na Cameron Highland sou zas pryč, abychom nemuseli čekat 3 hodiny na další, jedeme po kouskách se dvěma přestupy Ipoh-Tanah-Tapah Rita. Nikde nečekáme déle, jak 20 minut a oproti přímému busu šetříme 5 Myr = 30 Kč (26 bez přestupů, 21 s přestupama).

Město Tapah Rita, kde se ubytováváme, má výšku 1500 m a je zde výrazně příjemněji než dole. Ceny zde nemají ani vysokohorskou přirážku, spíše je tu levněji (voda 1 Myr = 6 Kč, jídlo 4 Myr = 25 Kč až 7 Myr = 42 Kč). Ubytováváme se v hostelu Daniel za 20 Myr = 123 Kč, podle mapy za 4 Myr = 25 Kč bez měřítka a vrstevnic plánujeme dvoudenní trek. V úterý ráno na těžko vycházíme, cesta k Robinsonovu vodopádu je velmi rychlá a snadná, stezka na vrchol 1850 m vysokého Gunung Beremban už není zadarmo. Jde se velmi často za pomoci rukou, pořád strmě nahoru nebo dolů, co bychom taky čekali, když se to zde jmenuje Cameron Higlands. Stezky, jungle walk, jak jsou zde značeny, nevypadají příliš frekventovaně (za celý den jeden člověk), místy si nejsme jistí, jestli jdem ještě po stezce. Je zde velká vlhkost, i když neprší, je všechno mokré, každé zavadění o strom znamená sprchu. Před 17.00 už vycházíme u našeho zítřejšího cíle buddhistického chrámu Sam Poh ve vesnici Brinchang. Busem se vracíme do Tanah Rita, zbytečně jsme sebou táhli jídlo a věci na kempování. Další den trekování jdeme nalehko po jungle walk no.10 na kopec Gunung Jasar. Tato cesta je mnohem snadnější, odtud chceme sejít a projít čajovou plantáží Cameron Bharat tea. Cesta je vyznačená v 6 let starém vydání LP, na místní mapě ovšem není. Podaří se nám najít něco, co kdysi asi cesta byla, nyní se za hroznýho nadávání prodíráme džunglí. Na čajovou plantáž přicházíme roztrhaný a špinavý, cesta mezi čajovými keříky je za odměnu. Přespáváme zde ještě jednu noc a ve čtvrtek ráno odjíždíme busem za 22 Myr = 135 Kč do Kuala Lumpur. Vzdálenost 200 km do KL překonáváme luxusním busem za 5 hodin. Ubytováváme se v Chinatownu za 27 Myr = 166 Kč - dvoulůžák. Je odtud všude blízko, jdem na náměstí Merdeka, prohlížíme si Selangor klub, budovu bývalého britského sekretariátu, původnií vlakové nádraží…Jsou to staré britské koloniální stavby, sama věžička, kupole, oblouky, uplně tu vidíme anglický džentlmeny ve fraku a s dýmkou. Stavby tvoří pěknej kontrast oproti okolním mrakodrapům z betonu a skla. Další den jdeme do moderní části Golden Triangl tvořené mrakodrapy a novými stavbami. Na pohled jasně vítězí Petronas Towers, dovnitř se nedostanem, lístky jsou sice zdarma, ale v 10.00 už jsou rozebrané. Jdeme tedy na Menara Kl, televizní věž. Se svými 421 m je to čtvrtá nejvyšší stavba, ochoz je uzavřený a není to takový zážitek jako otevřená Bayioke Tower v Bangkoku. Jeden den věnujeme okolí KL, jedeme na Batu Caves. Je to obrovská vápencová jeskyně, dovnitř se vstupuje po 272 schodech a uvnitř je hinduistická svatyně (vstup zdarma). Jedeme se podívat i na Modrou mešitu do města Shah Alam. Dnešní den je určen pouze pro věřící, máme tedy smůlu. Spoustu času a nervů ztrácíme v KL diky opravě mého měsíc starého fotoaparátu Canon. Sídlo firmy leží v nové průmyslové zóně mezi KL a Shah Alamem, busové spojení prakticky žádné, většina taxikářů adresu vůbec nezná. Užíváme si takové věci jako hádky s taxikářem a dispečerem po vysílačce, ruskou ruletu při přebíhání pětiproudé dálnice, stopování mezi podjezdy a nadjezdy. Vše přináší úspěch, fotoaparát je opraven, oprava stala 1000 Kc (český záručák neuznávají), máme z toho zatím jasně nejhorší zážitek. V KL se nám hodně líbí, je tu vše relativně blízko, moderní čisté město, nikdo vás neotravuje (jaká pohoda proti Maroku či Egyptu]. Jídlo řešíme u stánku, cena 25-35 Kč (bez pití), většinou kuřecí na různé způsoby s rýží nebo nudlemi. Pokud nás čeká nějaký přesun, jíme u McDonalda nebo v KFC, restaurace jsou na každém rohu. Cena je zde o něco vyšší, např. BigMac menu za 45 Kč – 50 Kč, ale díky tomu, ze v ceně je i pití, je rozdíl zanedbatelný. Tři dny v KL utíkají jako voda, v sobotu ve 22.00 uléháme do vlaku směr Singapur, cesta trvá 10 hodin, lehátko stoji 40 Myr = 245 Kč. Najit v SG levné ubytování není úplně bez problému. Pobíháme po městě dvě hodiny, zkoušíme to v Čínské čtvrti, pokoj za 50 Sd = 700 Kč, postel ve společné ložnici za 15 Sd = 210 Kč. Procházíme celým centrem, až se ubytováváme několik ulic pod Indickou čtvrtí, pokoje za 30 Sd = 420 Kč jsou plné, zůstáváme ve společné ložnici za 10 Sd = 140 Kč jedna postel. Máme štěstí, budeme tu dvě noci sami. Jdeme se podívat na nábřeží a do Cliffordova přístaviště, ve městě právě probíhá světové zasedání bank, všude spousta policajtů, některé ulice jsou uzavřené. Díky tomu se dostáváme do Suntec City, obrovského obchodního a nákupního střediska. Zpodobňuje otevřenou dlaň, jednotlivé palce představují mrakodrapy, uprostřed je fontána začínající několik pater pod zemi. Je to obrovský rozdíl proti našim krabicovým obchoďákům, jsou zde roztroušené pod zemí a nad zemí různé parčíky, bazénky, zahrady apod. Na jeden z mrakodrapů se dá vyjet za 10 Sd = 140 Kč, chodí se po otevřeném heliportu a dá se vidět celý Singapur, včetně Indonésie a Malajsie. Sun Tec city plynule přechází do podobného centra Marina Square, kterým procházíme až na nábřežní promenádu. Okolo divadla a koncertní haly ve tvaru mikrofonu přicházíme do Merlionova parku, kde ústí docela čistá řeka Singapur do zálivu. Zde je další hnízdo mrakodrapů, oklikou přes čtvrť Little India, která se svým ruchem a životem podobá čtvrtím v jiných městech, se vracíme do našeho hotelu. Ráno ošklivě prší, muzeum je zavřené, jedeme tedy vlakometrem do čtvrti Jurong. Z Čínské zahrady (8 Sd = 112 Kč) procházíme část s bonsai, poté, co ze střechy pagody vidíme v dálce plavecký komplex, ztrácíme morál na zbylých 90 procent parku a jdeme sportovat. Vstupné do celého komplexu je 2 Sd = 28 Kč, za to si užíváme bazénu s mořskými vlnami, vířivky, divokou řeku a dáme i pár bazénů, aby se neřeklo. Za tmy dojíždíme vlakem za 1,5 Sd = 21 Kč zpět do našeho hotelu. Další den ještě procházíme město a chystáme se na hodinový přejezd do Malajského Johor Baru, odkud máme přes net zaplacené a objednané letenky (150 Myr all in = 920 Kč) do Kuchingu, ležícího v jižní části Bornea. V Singapuru jsme si ani nepřipadali jako v Asii, absolutně čisté město, široké ulice a chodníky, přechody pro chodce, relativně malý provoz, žádné zácpy a troubení, lidé většinou v bílé košili a saku.Všude samé obchodní domy a nákupní střediska. Odpovídají tomu i ceny, vyšší než v Malajsii, jídlo na ulici 3 Sd = 42 Kč, 1,5l vody 1,4 Sd = 20 kč, menu v KFC 6 Sd = 85 Kč, na Isic kartu tu jako „student“ dostávám slevu na 3,95 Sd = 55 Kč. Ve čtvrti Jurong objevujem jídelny, kde se dá najíst za 1,9 Sd = 27 Kč a to už jde. Ve stanu jsme zatím spali jednou, spacáky jsme ještě ani nevybalili. Podobné je to i s vařením, bombičky k VARu jsme jako tradične nesehnali, ale díky cenám v hospodách nám to nevadí, stejně bychom nevařili. Čas na na toto vybavení terpve přijde, možná právě na Borneu, kam se chystáme.

Luděk U	související :	mapa, náklady, ceny - Malajsie
ludek.ulvr@post.cz		deník Malajsie - Borneo
		fakta Malajsie
		cesta po JV Asii