Jubiläumsgrat
Tak jsme konečně vyrazili na víkend do Němec. Asi na 4. pokus. Furt tam bylo hnusně. A kam? Na přechod hřebenu Alpspitze (2620 m) a Zugspitze (2816 m) - Jubiläumsgrat (nástup z Hammersbachu (883 m) na Alpspitzi přes Kreuzeck (1650m)kletersteigem Eisenweg, sestup z Zugspitze klettersteigem do údolí Höllentalu a zpět do Hammersbachu)
Sestava: já - Tráva, Jíťa, Ludánek, Alda a Pája. Na poslední chvíli se k nám v pátek odpoledne přidává ještě jedno auto - Vendula a Láďa a Vláďa.
Ve čtvrtek se ještě stavím u Johna, který nám půjčuje mapu. Šel ten přechod před lety s Vencou, ale v zimě - dost hustý. Taky mi potom celý víkend zní v uších:"Musíte to hnát vy volové, jsou to hrozný kilometry." A to ještě chudák nevěděl, že nevyužijeme lanovku ani nahoru, ani dolu:-)
Vyrážíme v pátek kolem šestý stříbrným expedičním VW Passat Variant (r.v. 1996) za zvuku kvalitních punkových kapel. Cesta klasická - Plzeň, benzína na Kateřině, Rozvadov (kde mi tlustá německá celkyně čumí baterkou do očí, jestli sem nehulil a pak trochu probírá vůz), Regensburg, odpočívadlo (čůrání a káva), Mnichov (menší zácpa), odpočívadlo (čůrání a káva), GA-PA, Hammersbach. Na parkovišti jsme někdy před 23h, zkouknem kudy se nastupuje a hurá do spacáků. V noci koukolem 3h ještě dojíždí 2. auto.
Ráno chceme vyrážet co nejdříve (den je již krátký), takže vstáváme už někdy kolem 5,30h. Balíme a razíme (po kousku na rozcestí čekáme na pasažéry druhého auta, kteří nemají mapu). Takže fakticky vycházíme v cca 7h. Táhnem s sebou i teplé spacáky a karibabky, neboť se bojíme, že bivak bude plnej. Cesta vcelku rychle utíká a asi po 2,5h jsme u Kreuzecku. Je moc pěknej den - krajinářsky velkolepé okolí kazí pouze první turisti, kteří vyjeli první lanovkou.
Po necelé hoďce jsme na konečný lanovky na Osterfelderkopfu, kde je již vcelku narváno (spousta paraglajdistů tu bojuje s tím velkým křídlem :-)) Oddělují se Láďa s Vendulou, který je nějak mizerně a nestíhají. Prý si to zkrátí a sejdeme se v neděli u auta.
Moc se tedy nezdržujeme a pokračujem klettersteigem Eisenweg. Nic těžkýho, spousta železa, ale jde to pomalu - jsou tu davy Helmutů a Hedvik:-). Na vrcholu se občerstvujeme obídkem a meruňkou (abychom se nebáli) a v 13h začíná naše hřebenovka. Tady už jsme sami. Nejdříve sestupujeme do sedílka Grieskarscharte, kde potkáváme 2 vůdce s pacošema (jak říká John :-)), kteří to jdou opačným směrem. Taháme z nich nějaký info - hlavně kolik je tam sněhu apod. Prý to není tak strašný. Taky zde zrovna telefonuje nějaký německý chlapík v riflích a farmářkách. Prý chtěl dojít na Zugspitzi !!! a prý to nejspíš nestihne a přespí s náma na bivaku:-). Trošku nás překvapilo, že neměl spacák, vaření ale hlavně úvazek - sebevrah.
Kousek za sedlem na sněhu nás dohání Láďa s Vendulou, kteří si to rozmysleli. Cesta vede potom dál stále fakticky po hřebenu nahoru a dolů a nahoru a dolů a furt dokola. Nejtěžší místa byla odjištěna ocelovým lanem - dost často jsme za něj byli rádi. II a III - ková místa jištena na tomto klettersteigu nejsou, takže i vcelku pěkné vzdušné lehké lezeníčko.Celý víkend jsme měli štěstí na skvělé počasí. Naprosto vymydleno, v noci světlo od měsíce, teplíčko. Paráda. Nějak si ten hřebínek neumím představit za vlhka. Asi by to šlo, ale víc by se muselo jistit. Už takhle byly místa, kde ležel sníh, dosti nepříjemná. Časově si tedy troufám říct, že nestíhačka ve 2 dnech včetně nástupů.
Ráno bych rád zase vyrazil co nejdřív, ale nějak se to nepovedlo, takže odchod v 8h. Tímto také uděluji důtku za čištění zubů kartáčkem některým nejmenovaným členům zpřáteleného oddílu, za trest taky nedostali ranní meruňku :-). Hřebínek pokračuje v podobném duchu jako předchozí den, akorát s tím rozdílem, že je to delší a nejištěné - tedy pro mnohé psychicky náročné:-).
Je to více kamenolom než předchozí den a dokonce se začínají objevovat nýty pro průběžné jištění a slaňovací kruhy, který taky aspoň jednou využíváme.Poslední úsek před Zugspitzi je nejvíc pod sněhem – severní stěna.
Já s Jíťou a Aldou se ani necpeme na samotnej vrchol a držíme se dál od "turistů". Již je dost hodin – 15h, takže řešíme, jestli nesjedeme dolů lanovkou. Zbytek jde pozjistit cenu do šíleného skleněného komplexu – 25 EU nás však přesvědčuje, že máme dost sil na sestup, i když víme, že to za světla určitě nestihnem. Nakonec jede dolů akorát Vláďa, kterému se cestou ozval kotník a taky dostával křeče, byl dost KO.Nás čeká hodně dlouhý sestup a hlavně hodně z kopce – 2 kiláky. Začínáme kletesteigem, který je v horních partiích dost pod sněhem, ale jištění je již naprosto dostatečné, takže jsme vcelku rychle na ledovci, kde sundaváme úvazky a začínáme nekonečnej sestup.
Po chvíli nad chatou Höllentalanger Hütte (1379 m) narážíme na další kus ocelových lan, včetně pověstných míst – 20 metrů vysoký žebřík "Leiter" a 40 m traverz po kolících "Brett".Na chatu docházíme za tmy, dále pokračujeme s čelovkama. Chvílema trošku hledáme cestu, ale nakonec se úspěšně trefujeme k potoku, kde procházíme umělé štoly a chodníčky vytesané nad potokem, vodopádkama apod. Moc pěkné i ve tmě. Na jejím konci je nyní opuštěná bouda, kde se přes den platí vstup do soutěsky 2,5 EU. Těsně před tím nám stály v cestě železný vrata, o kterých Ludánek tvrdil, že jsou zavřený, šmejd jeden, čímž nás vyděsil. Už bychom neměli sílu to obcházet ...
Dál cesta pokračuje po široký pohodlný cestě. K autu docházíme po 21 h docela hodně prošitý. Kopnem do sebe nějakou tu živinu a hurá do Čech. Pěkně nás všechny bolí nohy – sem se nemohl 3 dny pořádně hejbat. V Plzni jsme kolem 3 h ranní. Najeto necelých 800 km. Parádní víkend.
| Honza Tráva | související : | Alpy to nej. |
| travnicek@hotmail.com |
Náhledy fotografií ze složky Jubiläumsgrat
