Fakta Venezuela
Venezuela
poloha: Jižní Amerika
rozloha: 916 455 km čtverečních, šestý největší stát Jižní Ameriky
státní zřízení: federativní republika, sestává z 23 států
hlavní město: Caracas, cca 5,5 milionu obyvatel
ekonomika: hlavním zdrojem příjmů je ropa
nejvyšší vrchol: Pico Boliviar 5007 m
počet obyvatel: cca 25 milionů (70% míšenci, 21% běloši, 8% černoši, 1% indiáni),
růst populace 1,6%
náboženství: převažuje římskokatolické vyznání
jazyk: španělština
časová pásma: posun o 6 hodin oproti CZ
elektrická energie: napětí v síti 110V/60Hz
Historické mezníky:
V předkolumbovských dobách zde žilo cca 400.000 indiánů
1498 - Kolumbus přistává u východního cípu poloostrova Península de Paria
1510 - založeno první španělské město Nueva Cádiz
1520 – 1717 - Venezuela spravována Španěly ze Santo Dominga (nyní hlavní město Dominikánské republiky)
1717 – 1805 - Správa spadá pod administrativu nově vytvořeného Vícekrálovství Nová Granada s hlavním městem Bogota. Po celou dobu je Venezuele Španěly přisuzována pouze malá důležitost, proto se těší značné autonomii a nezávislosti.
1806 - Francisco de Miranda - první neúspěšný pokus o revoluci a vytvoření samostatného státu
1821 - Simon Boliviar poráží s 5000 anglickými veterány v bitvě u Carabobo Španěly
a vyhlašuje nezávislost Venezuely
1821 – 1947 - Období despotismu a anarchie, země byla kontrolována sérií vojenských diktátorů zvaných caudilos
1947 - první svobodně zvolený prezident
1985 - světová recese, klesají ceny ropy, roste nezaměstnanost, inflace
1989 - neschopnost splácet zahraniční dluh, přijatá úsporná opatření vyvolala vlnu protestů, které přerostly v 3 dny krvavých bojů.
1992 - Hugo Chavéz - neúspěšný pokus o převrat, odsouzen k mnoha letům vězení
1995 - devalvace měny o 70%, nárůst ceny plynu o 500%, dominový krach řady bank
1998 - boj o prezidentské křeslo mezi Irene Sléz, bývalou Miss Universe,
a Hugem Chavézem, bývalým vůdcem polovojenských jednotek a vůdcem neúspěšného převratu z r. 1992.
1998 - 2005 - Hugo Chávez se ztotožňuje s řízením země dle kubánského revolučního modelu
Caracas: Hlavní město Venezuely, založené Diegem de Losadou v roce 1567, bylo po první tři století malým poklidným místem. Generál Guzmán Blanco zahájil program modernizace v 70. letech 19. století. Potom nastal ropný boom a vše se začalo měnit takřka rychlostí světla. Ve jménu pokroku byla koloniální architektura, s výjimkou hrstky budov, nahrazena komerčními obchodními prostory a prosklenými ocelovými věžemi. V roce 1985 bylo otevřeno metro. V poslední době se v důsledku ropné krize rozvoj města výrazně zpomalil, nevyvážený rozvoj stvořil také obrovské slumy. Caracas je položený v nadmořské výšce
cca 900 m a rozprostírá se v údolích mezi zelenými vrcholky. Má příjemné klima s průměrnou teplotou okolo 22°C.
Andy: Andy jsou součástí 15 500 km dlouhého vrásného pohoří, probíhajícího v západní části Severní a Jižní Ameriky, souhrnně nazývaného Kordillery. Celá soustava byla vyvrásněna
ve třetihorách. Andy probíhají podél západního pobřeží Jižní Ameriky od pobřeží Karibského moře na severu až po mys Horn na jihu, jejich celková délka je zhruba 8000 km. V severní části Jižní Ameriky se Andy dělí na tři hlavní pásma. Jsou to Cordillera Occidental, Cordillera Central a Cordillera Oriental. V Ekvádoru mají Andy už jen dvě pásma, která mezi sebou uzavírají náhorní plošiny. Na hranicích Chille a Argentiny se obě pásma spojují. Nejvyšším vrcholem And je 6959 metrů vysoká Aconcagua, která se nachází v Argentině poblíž chilských hranic, SV od Santiaga. Dále k jihu se Andy snižují.
Venezuelské Andy: Sierra Nevada de Merida je vysoké pásmo s množstvím významných vrcholů, s dlouhodobou sněhovou pokrývkou a s množstvím malých ledovců. Nejvyšším vrcholem je Pico Bolívar, který dosahuje výšky 5007 m. Zároveň je jediným vrcholem
ve Venezuele, který převyšuje 5000 m. Nachází se jihovýchodně od města Merida. Venezuelské Andy jsou pramennou oblastí mnoha řek, větší množství jich pramení na východní straně pohoří a odtéká do Orinocké nížiny.
Pico Humboldt: Se svými 4942m je to druhý nejvyšší venezuelský kopec. Leží v národním parku Sierra Nevada.
Výstup: Po většinu cesty se jde po dobře znatelné cestě, krátký přechod vrcholového ledovce vede po mírném svahu a je prakticky bez trhlin. Vrcholová pyramida z rozlámané skály se dá vylézt za pomocí rukou bez větších problémů, jištění není nutné.
Cesta: Z vesnice Tabay po silnici do La Mucuí 2300m (vstup do nár. parku.), dále pralesem k laguně Coromoto 3100m cca 4-5 hod., dále Laguna Grande cca 4000m 4 hod.,laguna El Suero 4300m cca 1.15 hod., vrchol Pico Humboldt 4942m 3 hod.
Vybavení: mačky (měl by být i cepín, ale dá se i bez něj; lano, kdyby se něco stalo)
Nejvhodnější období: prosinec až duben (období sucha)
Río Orinoco: Venezuelská hlavní řeka, délka 2150 km, třetí nejdelší řeka v Jižní Americe, pramení na jihu země u hranic s Brazílií, vlévá se do Atlantského oceánu na severovýchodě země. Delta Orinoka se rozkládá na 25 000 km, což je rozloha odpovídající celé Belgii. Klima delty je horké a vlhké, s celoroční průměrnou teplotou 26°C. Delta je tvořena řadou kanálů, ostrovů a bažin s tropickým pralesem. Osídlena je indiány Warao žijícími v chatrčích
na kůlech roztroušených na říčních březích.
Gran Sabana Rozlehlá travnatá výšina na jihovýchodu země. Jediným městem je Santa Elena de Yuarén. Zbytek řídce obydleného regionu je osídlen převážně indiány Permony, kteří žijí ve vesnicích a na samotách. Do dokončení silnice mezi El Dorado a Santa Elenou v roce 1973 byla celá oblast po zemi prakticky nepřístupná. Mezi nejvýraznější přírodní prvky patří stolové hory (tepuís), v celém regionu se jich nachází cca 100. Dalšími zajímavostmi jsou překrásné vodopády.
Stolové hory: Jsou známé jako tepuís (v indiánském jazyce slovo pro horu). Svými kolmými vertikálními stěnami, kterými přesahují okolní savanu o více než 1000 m, se stali dominantami Gran Sabany. Vytvořeny byly během milionů let trvající eroze okolního prostředí. Na tepuís se vyskytuje Venezuelská nejméně obvyklá flora. Po miliony let se na každém z těchto plato nezávisle vyvíjel rostlinný život izolovaný od okolních savan dole i od ostatních tepuí. Polovina rostlinných druhů těchto biologických ostrovů je považována za endemickou a typickou pouze pro jednu tepui nebo jednu skupinu tepui.
Roraima: Je jednou z nejvyšších a nejlépe přístupných tepuí, cca 2700m. Vrcholové plato má rozlohu cca 280 km2. Na jejím plato ze střetávají hranice Venezuely, Guyany a Brazílie. Je první tepuí se zaznamenaným slezením v roce 1884. Celkový čas pochodu na vrchol je kolem 12 hodin nahoru a 10 hodin dolů, cca 4 hodiny trvá nejpříkřejší výstup podél stěny. Vstup je možný pouze s průvodcem, najmout se dá v Paraitepui, nebo popř. při organizovaném výletu některé z místních cestovních kanceláří, organizace obvykle ze Santa Eleny. Scenérie vrcholového plata je jako ze science-fiction: černé skály všech možných tvarů, rokliny, potoky, růžové pláže a zahrádky plné unikátní květeny. Častá a neustále se měnící vlhkost a mlha dodávají prostředí pravou mysteriózní atmosféru. Zajímavá místa na vrcholu: El Foso - kulatý bazén ve skalní díře, Valle Arabopo - bujné údolí, Valle de los Cristales - údolí bílých krystalů, La Ventana - okno, El Abismo - propast…
Morocoy: Vstupní branou do tohoto národního parku je město a turistické středisko Tucacas. Národní park tvoří ostrovy a ostrůvky při pobřeží porostlé mangrove (tropický porost bahnomilných rostlin na pobřeží). Na mnohých z nich sídlí mořští ptáci, hlavně fregatky a pelikáni. V důsledku ropné havárie v roce 1996 je většina velkých korálů v celém národním parku mrtvá, na některých místech jsou vidět zárodky nových korálů, bohužel, obnova do původního stavu bude trvat ještě dlouho. Trochu pochmurná místa oživují desítky druhů různobarevných ryb a mořských živočichů. Národní park tvoří řada ostrovů, na některých z nich se dá kempovat. Naleznete zde pláže s bílým pískem, nádherné palmy a tyrkysově modré moře.
Mangrove: tropický porost bahnomilných rostlin na pobřeží, ve spleti jejich hustých chůdovitých kořenů se usazuje jemný nános, v němž se stromy ještě lépe ukotví a vytvoří prostor pro růst dalších stromů a rostlin. Tímto způsobem rozšiřují mangrove pevninu, ve spleti jejich kořenů žije nesčetné množství živočichů. Bohužel, i mangrove jsou velmi ohroženy a jemnou rovnováhu společenstva, které se v jejich porostech vytváří, narušuje čím dál více člověk, který využívá hlavně jejich velmi kvalitní dřevo.
Luděk U.
ludek.ulvr@post.cz