Fakta Maroko
Maroko
poloha: severní Afrika
rozloha: 446.550km2
státní zřízení: království, 7regionů, forma vlády-absolutistická monarchie
hlavní město: Rabat (625.000 obyvatel)
ekonomika: tvorba HDP 52% služby, 33%průmysl, 15%zemědělství, nezaměstnanost 19%
nejvyšší vrchol: Djebel Toubkal 4167 m
počet obyvatel: cca 33 milionů (arabové 74%, berbeři 25%), gramotnost 43%, růst populace 1,6% ročně
náboženství: sunnitští muslimové 98%
jazyk: arabština, francouzština
časová pásma: -1 hodina k středoevropskému času
elektrická energie: hotely 220V, někde 110V, zásuvky francouzského typu
Historické mezníky:
8000-2000 př.Kr. V severní africe se objevují berbeři
1100 př. Kr. Féničané zde zakládají svoje osady
700 př. Kr. Kartáginci přebírají fénické osady
146 př. Kr. po zničení Kartága přebírá osady Řím, začínající křesťanství
622 po Kr. Po příchodu Arabů rozpad antické civilizace
788 první arabsko-islámská dynastie Idrís 1
1061-1666 Berberští Almoravidé vytvářejí první marockou velkoříši, následné vládnutí berberských dynastií
1415 Příchod Portugalců
1912 Začatek francouzsko-španělského protektorátu
1921-1926 Válka v Rifu, povstání proti kolonizátorům
1956 Vyhlášení nezávislosti
1975 Zelený pochod do Západní sahary obsazené španěly, odchod španělů, okupace Marokem
1989 Založení Unie arabského Maghrebu(Lybie, Tunis, Alžírsko, Maroko, Mauritánie)
1999 Nástup Muhamad 6(oblíbený „král chudých“ respektovaný i Západem), omilostnění mnoha politických věznů
součastnost hledání řešení okupace Západní Sahary
Atlas: Nejvyšší horský masív severní Afriky. Poměrně hustě obydleno v údolích a u řek mnoho berberských vesnic. Pohoří je zasněženo od listopadu do dubna. Neplatí se zde žádné vstupy.
Djebel Toubkal je nejvšší vrchol Maroka 4167m, nachází se v pohoří Vysoký Atlas. V létě oblíbený cíl turistů, v zimě možnost skialpinistického výstupu
Cesta a přístup: Na nejčastěji volené normálce z Imlilu 1740m přes Aroumd 1840m(1-1,5hod z Imlilu), Sidi Chamarouch na chatu Toubkal 3207m(5-6hod z Imlilu) nejsou žadné obtíže, jedná se o chodecký terén po dobře značené pěšině údolím Mizane
Výstup: Obvykle se startuje z chaty Toubkal okolo 6té ranní(stihnete se vrátit před poledním horkem) na chatě možnost ubytování, stravování a nákupu nejnutnějších potravin a vody(ceny odpovídají nadmořské výšce). Cesta na vrchol zabere cca 2,5-3 hod, návrat cca 2 hod. Stezka začíná nad chatou Toubkal, překračuje o něco níže položený potok, poté šplhá přes kousek travnaté plochy a skal k štěrkovým a suťovým polím. Vrchol je nakloněná kamenná plošina na které je umístěna trojnožka. Od chaty až na vrchol je znatelná stezka, popř. kamenný mužíci.
Vybavení: v létě pevné boty, v zimě mačky, cepín
Nejvhodnější období: celoročně, listopad až květen obvykle sněhová pokrývka
Agadir: Hlavní turistické letovisko na břehu Atlantického oceánu. Město bylo skoro kompletně zničeno při zemětřesení v roce 1960, při kterém zahynulo 15.000 obyvatel. Poté bylo znovu postaveno v moderním betonovém stylu, plném zahrad, vysokých domů, hotelů. Agadiru schází atmosféra a ruch Marockých měst, nejvíce se přibližuje španělským letoviskům. Na druhou stranu je to příjemné město na rozkoukání se, nebo na oddych od všech nahaněčů a zmatku ostatních měst. Za návštěvu stojí rybářský přístav a trh, kasba ležící na Agadirem odkud je krásný rozhled a samozřejmně městská 8km dlouhá pláž.
Telouet: Ležící 21km od hlavní silnice ve směru Marrakech-Ouarzazate je známý především obrovskou kasbou bratří Glaouilů. Tento komplex opuštěný teprve v roce 1956 určitě stojí za prohlídku. Pokud budete chvíli postávat u zavřené brány, určitě Vás někdo za malý bakšiš pustí dovnitř. Celý komplex je neuvěřitelnou změtí chodeb, komnat, nádvoří, sálů, jež jsou v různém stupni rozkladu. Po vystoupení na střechu je vidět celá rozlehlost a rozklad kasby(otevřené díry ve zdech chybějící schody a střechy…) Nejpřepychovější část byla zachována a je možné si zde utvořit představu jak celá kasba vypadala v době své největší slávy.
Ait Benhadou: Vypadá jako filmová kulisa a skutečně se zde natáčelo několik filmů (Lawrenc z Arábie, Sodoma Gomora a údajně několik záběrů z Gladiátora). Stará kasba je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ait Benhadou je postaveno na hrotu skály nad mělkou řekou porostlou rákosím. Zdejší kasby z rudého pisé jsou se svým zdobením jedny z nejzachovalejších v celém Maroku.
Cesta Anemiter-Ait Benhadou: Do doby než byla postavena silnice Tichka byl průsmyk mezi Telouetem a Ait Benhadou hlavní cestou přes Atlas. Ve 20 století s vystavěním nové francouzské silnice přes průsmyk Tichka ztratila cesta a na důležitosti. V současnosti se dá tato cca 40km trasa projet teréním autem, nebo projít pěšky. Cesta nabízí spousty nádherných vyhlídek na zalená údolí, řeku, terasovitá políčka olivovníků, fíkovníků a datlových palem. Po většině údolí jsou skupinky domků postavených kolem rozpadajících se kaseb.
Ksoury: Opevněné kmenové vesnice. Stavby jsou stavěny z pisé z bláta říčních břehů. Po období dešťů musí být opravovány jinak velmi rychle dochází k jejich rozkladu a zániku. Na přeměnu kasby v zříceninu stačí cca 20let. Díky berberskému stylu mají obvykle impozantní vzhled(vysoké věže v rozích a mohutné zdi), jsou také bohatě zdobeny.
Kasby: Podobné ksourům, ale jsou obvykle sídlem pouze jedné rodiny.
Ouarzazate: Jedno z největších měst a křižovatka cest po jižních oázách.. Město nabylo na důležitosti díky francouzům kteří z něj vytvoříli správní město a sídlo vojenské posádky. V 80 letech zažilo město malý vzestup, začalo se s výstavbou moderních hotelů, v 90 letech však turistický ruch opadl a tak zůstala spousta hotelů nedostavěných. Ve městě je glaouiská kasba Taorirt. V 30 letech 20století to byla největší kasba v Maroku kde bydlela část glaouiské dynastie spolu s několika stovkami sluhů, dělníků, stavitelů a řemeslníků. Po vyhlášení nezávislosti kasbu zabrala vláda, což zavinilo její úpadek.
Jižní oázy: Rozkládají se podél velkých říčních toků jihu-Draa, Dades, Ziz, Tafilat. V jejich údolí se rozprostírají široké plochy datlových oáz. V nich leží roztroušené kasby a ksoury se svojí jedinečnou architekturou. Oázy leží u bývalých obchodních tras karavan, které vedly přes Saharu do Timbuktu, Nigeru a Sůdánu. Na jih se vozily zbraně, oděvy a koření, zpět se obchodníci vraceli s nákladem zlata a otroků. Obchod s otroky se provozoval v Lybii až do roku 1911. Jižní oázy byly po dlouhou dobu centrem předkoloniální ekonomiky. Postupující sahara, problematická údržba vodních kanálů a moderní průmysl na Severu, způsobil úpadek oáz. Další ranou je choroba Bayound která napadá palmy. Jedná se o houbu která do jednoho roka palmu zahubí. Dle odhadů jsou dvě třetiny marockých palmáríí touto chorobou nakaženy.
Západní Sahara: Jedná se o území bývalé španělské kolonie Rio de Oro a Seguiat El Hamra zvané též Západní Sahara. Po odchodu španělů v roce 1975 zorganizoval marocký král Hassan 2, takzvaný Zelený pochod. Jednalo se o pochod 350.000 neozbrojených civilistů, kteří v listopadu 1975 překročili hranice do Západní sahary a „navrátili“ ji Maroku. Ze strany domorodých Sahrawiů okamžitě vzešly protesty které vyústily v 20ti letou válku mezi Marockými ozbrojenými silami a partyzánskými oddíly hnutí Polisario. V roce 1988 došlo k dohodě o zastavení války a uspořádání refernda pod záštitou OSN o připojení či nezávislosti Západní Sahary. Do dnešní doby se však referendum nepodařilo uskutečnit, je velmi nepravděpodobné, že se Maroko vzdá tohoto území, do kterého investovalo obrovské finanční prostředky.
Luděk U.
ludek.ulvr@post.cz