Deník Maroko
Kurs v době pobytu (podzim 2003)
1kč=0,37dh
1dh=2,7kč
22.9. pon. Jsou dvě ráno, tedy už vlastně úterý, sedíme v letištní hale v Agadiru a právě nám sebrali pasy, vrátí nám je ráno… Let Praha - Agadir přes Madeiru trval 6 hodin, ani se nám to tak dlouho nezdálo. V Agadiru přistáváme za tmy, v 21.45 místního času. Dle průvodce poslední bus do města (cca 25 km) odjíždí v 9.00 a staví kdesi na hlavní silnici kus od letiště. Zkoušíme taxík, chtějí neskutečných 200dh. Další možností jsou dva busy, které čekají na zbytek lidí z letadla, aby je odvezly do hotelů. Zkoušíme se domluvit s českou delegátkou, ale nechce nás sebou vzít. U druhého busu (němečtí turisté) již rovnou předáváme bágly řidičovy, aby je naložil. Nastupujeme do busu, ale asi jsme nějaký nápadný nebo delegátovy nesedí počty, jsme odhaleni, řidič zase musí bágly vyndat (neměl radost). Na letišti zůstáváme pouze my a vojáci, všechno je zavřený další letadlo přiletí až zítra ráno. Vybíráme dvě opuštěný lavičky v letové hale a chystáme se na první noc.
Noc: Agadir, letiště lavička
23.9. út. Okolo 1.30 nás budí vojáci a že máme vypadnout nebo jít na taxíka, ani jedno se nám nechce, tak děláme že nerozumíme. Ve 2.00 přichází košiláč, mluví anglicky a představuje se jako immigration officer. Když nechceme jít na taxík, nechá nás vyložit batohy, všechno hrozně študuje, pak nám bere pasy, vrátí nám je prý až ráno v 6.00. Zbytek noci už je v pohodě, ráno začínáme být nervózní, když je půl osmý a officer nikde. Tentokrát zase vojáci dělají, že nerozumí a neví, koho sháníme. Před osmou přichází, s úsměvem nám je vrací a přeje příjemný pobyt. Konečně můžeme aspoň vyměnit prachy (bez pasu nelze) a nasnídat se. Vyrážíme na bus, taxikáři nám dělají cenu 100dh, jdeme po jediné cestě, cca 500 m k hlavní, zde vidíme hlouček místních, jdeme k nim a za chvíli jedem busem do Inezgane za 3dh. Odtud za další 3dh grand taxikem do Agadiru. Agadir je skoro evropský město, nikdo nás neotravuje, velký hotely, turisti, relativně čisto. Procházíme rybí trh, kostelík nad městem, rozestavěnej přístav. Večer vaříme na terase hostelu a nasáváme zvláštní vůni.
Noc: Agadir hostel 85dh dvoulůžák
24.9. stř. Ráno jdeme na bus do Marakeche za 60dh, nakládají nám bágly a pak za to chtějí 20dh, samozřejmně platit nechceme, ale bus nechce odjet a všichni na nás koukají blbě, měkneme a platíme 10dh. Před odjezdem se do uličky postaví mladej lehce (možná těžce) mentální kluk s obrovskou nudlí, pronese nějakou zaříkávačku, pak ke každýmu přistoupí a dává mu pusu na čelo, nechci ale stejně mně oslintá aspoň čepici. Cestou zpět k východu chce, samozřejmě, peníze. V Marrakechi potřebujem přestoupit do busu do Asni, ale musíme na jinej busák, kterej je u brány Bab ar Rab, na druhým konci města. U Bab ar Rab zjišťujeme, že stanoviště je ještě cca 3 km po silnici od města. Nastupujeme do velký dodávky směr Asni za 20dh, nechtěj nám vrátit drobný, že je to za bágly. Problém s placením za batohy řešíme skoro při každém přesunu malýma busama (většinou se placení nevyhneme). Po rozjetí vybírá řidič prachy, všichni platí 10dh, někdy je těžký zjistit, kdo je řidič, a kdo náhončí, kterej Vás oškube. 17.30 Asni, hnusná vesnice, mraky naháněčů a votravů, jeden,(cca12let) je obzvláště neodbytnej, jde s námi až kus za náměstí, kam si jdeme sníst placky za 1dh. Když vidí že z nás nic nevypadne, říká nám „vykuřsihozmrdenazdar“ Je vidět že Češi sem jezdí docela často a vzájemný vztahy jsou na dobré úrovni. Za 50dh pro oba bereme grand taxi do Imlilu, je to dost, ale už je tma a trávit noc tu nehodláme. V Imlilu chceme najít místo na stan, přijímáme nabídku naháněče za 10dh u někoho na zahradě.
Noc: Imlil 1700m, stan
25.9. čtv V 9.20 vycházíme přes Aroumd, super vesnice, baráčky nalepený na svahu. Míjíme poustevnickou osadu Sidi Chamarouch. Stezka je docela dobrá, jedinej problém je vyhýbání na úzkých místech mulám, které nesou veškerou výbavu movitějším trekařům (převážně němci a francouzi). V 16.00 jsme na chatě Toubkal Hut 3207m. Za noc se platí 80dh, stan je zdarma, pěkných míst je tu spousta, je tu i pramen s vodou (doprava od chaty). Večerní pohodu ruší jenom hraní a vyřvávání ze stanových městeček.
Noc: stan 3200 m pod chatou Toubkal
26.9. pát Vstali jsme pozdě a od stanu odcházíme až v 8.20 (doporučovaný start je na 6.00), vyhýbáme se tedy všem ostatním a k vrcholu stoupáme sami. Nevýhodou je, že sestup je v největším horku. Původně jsme měli v plánu jít na vrchol severním okruhem okolo spadlého letadla, ale cestu jsme nenašli a průvodci, kterých jsme se ptali taky, nevěděli, nebo nám to spíš nechtěli říct. Cesta nahoru je v pohodě, okolo 11.45 jsme sami na vrcholu 4167 m vysokého Djebel Toubkalu(cca 45 min jsme ztratily „zkratkou“, která prodlužovala - hned za chatou do kopce je blbost, lepší je to trochu zleva). Sestupovat začínáme ve 12.20 a zpátky u stanu jsme ve 14.15. Večer je venku celkem zima, zalézáme do chaty a sedíme u čaje než nás vyhodí.
Noc: stan pod Toubkal Hut
27.9. sob. V 9.50 jsme vyšli k našemu dnešnímu cíli jezeru Lac d´Ifni 2312mnm. Cesta vede přes sedlo Tizi n´Ouanoums 3664m, od chaty cca 2 hod. Je odtud nádhernej rozhled, hluboko pod námi je vidět jezero Lac d´Ifni. Sestup ze sedla k jezeru trvá cca 4 hod a je to peklo pro kolena, celou cestu se poskakuje po kamenech nebo sjíždí suťovištěm. U jezera je stádo koz a jeden pastevec, jinak zde není nikdo, je to dneska první a poslední člověk, kterého jsme potkali. Oproti frekventované trase Imlil-Toubkal Hut, je tenhle směr úplně pustej. Večer je krásný teplo a tak ve stanu leží bágly, my usínáme pod hvězdama.
Noc: U jezera Lac d Infi 2312m
28.9. ned. Na probrání dáváme koupačku, voda v jezeře je překvapivě teplá. Okolo 10.30 vycházíme po cestě okolo jezera. Za chvíli pod námi vidíme údolí, prostředkem teče řeka, okolo je vše zelený, začínají baráky, celkem pěkný. V 16.00 docházíme do vesnice (spíš shluk baráků), kde je křižovatka do města Aqouim. Rádi bychom jeli ještě dnes, že nic nejede, nechceme místním věřit, jdeme za vesnici a čekáme na nějaký auto, cca po hodině a půl to vzdáváme, měli pravdu, ani kolo, vracíme se do vesnice sedíme, nad čajem, auto prý pojede zítra v 8.30, stojí 30dh což je OK. V čajovně je dobře, za 20dh pro oba nás nechávají v patře přespat. Elektrika zde není, vaříme na liháči a odpočíváme.
Noc: vesnice na křižovatce (Mezquemnat???)
29.9. pon. 7.00 venku bublá terénní Rover, bouchání na dveře „transport Aqouim 60dh!!“ Co blbnou? Mají jet až v 8.30 a za 30dh, necháváme ho odjet a v klidu balíme a snídáme. V 7.45 už čekáme na náměstí na auto. Nechat odjet ranní auto nebyl úplně dobrej tah, sedíme tady totiž do 14.00, než se naplní další terénní Land Rover a my můžeme odjet na odbočku k městu Telouet cena 50 dh/os. Aspoň máme dost času sledovat průběh dne. Vypadá to, jak kdyby tu chlapi vůbec nemakali, sedí pijou čaj a hulí. Když už se jeden rozhodne něco dělat, všichni mu musí radit. Cesta přes Aqouim k odbočce na Telouet trvala cca 5hod a dojíždíme sem za tmy. V čajovně na křižovatce nás hned chtějí natáhnout, čaj za 10dh a odvoz do Telouetu za 100dh. Než si u cesty stačíme najít místo na spaní, vezeme se do Telouetu za 30 dh oba. Ubytováváme se v hotelu ve společenskej místnosti za 25dh/os.
Noc: Telouet hotel
30.9. út. Prolejzáme kasbu Telouet, která je v různým stupni rozkladu. Za 5dh se nás tu ujímá děda, který nám odemyká vstup do jediných zachovalých místností. Stopem poprvé zadarmo se dostáváme do cca 11 km vzdáleného Anemiteru. Jsou tu pěkný kasby, jinak vůbec nic. Do Ait Benhaddou nejezdí žádný spoje, jediný dopravní prostředky jsou terénní offroady cestovek s klienty, které pocestné neberou. Jdeme několik hodin a už počítáme s tím, že si uděláme cca 35 km procházku Anemiter-Ait Benhadou. K večeru nám staví španělskej pár, který má půjčenýho offroada a sveze nás do Ait Benhaddou. Z auta je pořád na co se dívat, dole v soutěsce teče voda, palmy, ksoury, kasby, fakt pěkný. V Ait Benhaddou se loučíme, je zde spousty bílých, jdeme se podívat do starý části. Dobrý je jít zprava přes zahrádky, chodí tu místní a obejde se vstup. Ubytováváme se přímo v staré části v kasbě u starší paní doma za 20dh/os, že tu není elektrika ani voda, už nám ani nepřipadá divný.
Noc: Ait Benhadou
1.10. stř. Za 5dh/os jedeme grand taxíkem na křižovatku s hlavní silnicí do Ouarzazate. Je tu akorát trh, procházíme ho, pak z povzdálí pozorujeme cvrkot a jíme. Pořád nám ale někdo něco nutí, když nic nechceme koupit, alespoň chtějí naše trička, boty, cokoliv. Dlouho to tu nevydržíme a jedem za 10dh/os do Ouarzazate vstupního města jižních oáz Tady se nám líbí, prolézáme kasbu a starý město, hrozná změt uliček. Večer se vracíme hlavní ulicí směrem na autobusák, docela to tady žije, spousty hospůdek, slunečníky, pěkný krámy, čisto na ulici a krásný holky, který se na nás usmívaj. V 16.30 za 35dh/os jedeme busem do Zagory. Na zastávce v Agdz nám štíplístek z našeho busu objednává a platí čaj, povídá si s náma (že si vůbec nerozumíme, mu nevadí), v buse nás přesazuje na sedačky v zadní části busu, kde je víc místa. Čekáme nějakej „podvod“, víme, že tady nikdo nic zdarma nedělá. V Zagoře nás ale překvapuje, loučí se s námi a nic nechce! Ubytováváme se v hotelu Amis, dvoulůžák 50dh.
Noc: hotel Amis, Zagora
2.10. čtv. Na lehko jdem do města, abychom chytli spoj do vesnice Mhamid. Než dojdem ke stanovišti grand taxiku, necháváme se přemluvit na projíždku velbloudem, za 200dh/os si kupujem tyhle zvířata na 2hodiny, budou na nás čekat v Mhamidu. Pak přichází „tragická“ událost celé dovolené, při přesedání zapomíná Luděk v taxíku svojí starou, oblíbenou čepici. Materiální ztráty nulové, ale zbytek dne je více než zkažený…Mhamid je poslední vesnice, kam vede cesta a taky to tak vypadá, než silnice skončí, je na mnoha místech zavátá pískem. Na hřbetu velblouda nás to baví prvních pět minut, zbytek už je trápení, odřený prdele cítíme ještě několik dní poté, opravdu silné zážitky. K večeru se za 25dh/os dostáváme zpět taxíkem. V Zagoře ješte zkoušíme stanoviště taxíku a nabízíme odměnu za zapomenutou čepici – neúspěšně, pak zjišťujeme odjezd busu do Rissani (jediný v 5.00 ráno a jede obden)
Noc: hotel Amis Zagora 50dh/dvoulůžák
3.10. pát. Na busáku už jsme v 4.40, včera se nám ten ranní odjezd moc nezdál, ale lidi tu čekají, to nás uklidňuje. Klid nás přechází okolo šesté ráno, kdy lidi začínají postupně mizet, po sedmé tu zůstávají ještě tři lidé, domlouváme se, že si vezmeme grand taxi, vychází to na 110dh/os, bus měl být za 65dh/os. Cesta přes Tazzarine a Alnif docela utíká. V Rissani jsou hrozně neodbytný náhončí, hned se přidáváme k lidem, kteří čekají až se naplní grand taxi do Merzougy za 11dh/os . Stále chybí jeden člověk, chtějí po nás, abychom to zaplatili (což je zde dost obvyklá finta „si bílej turista, doplať to“), odmítáme, my máme času dost. Cestou Petra balí nějakej Arab, ze slušnosti jdeme na čaj. Z taxíku jsme vystoupili kousek od nejvyšších dun, kus od silnice mezi dunama stavíme stan. Večerní procházka a posezení na duně se protahuje až do noci, je tu příjemně.
Noc: Merzouga v dunách bivak vedle stanu
4.10. sob. Ráno se vydáváme znovu na dunu, rychle se zhoršuje počasí, zatahuje se a začíná foukat. Návrat na tábořiště už je za písečný bouře, ještě že jsme ráno sbalili stan, v písku se nedal ukotvit a určitě by ulítnul. Rušíme výlet do 5 km vzdálený oázy, kterou nám doporučoval Arab včera při čaji. Sedíme schovaný v hospodě a čekáme, až se přežene to nejhorší. V 17.00 už musíme vyrazit na bus, i když nám to u čaje rozmlouvají, venku je to pecka, není nic vidět, nedá se dýchat, vítr jak blázen. Autobus stejně nejede, cedule je prý stará, bereme taxík do Rissani za 15dh a odtud bus do Er Rachidie za 40dh/oba. Město se nám docela líbí, vypadá hodně evropsky. Ve 23.00 odjíždí bus do Tinerhir 28dh/os, v 01.45 zde vystupujeme, naháněči po nás chtějí nesmyslnou cenu za hotel, kousek od busáku objevujeme pěkný místo na stan.
Noc: Tinerhir, stan
5.10. ned. Budí nás dětskej křik, stan máme na hřišti a kluci okolo nás mastí fotbálek, rychle balíme a jdeme na snídani. Za 6dh/os jedem k soutěsce Todra. Procházíme roklí, je tu spousta nově odjištěných cest, v jedné hospodě mají i lezeckého průvodce oblasti. Chytá nás tady lehkej deštík, cestou zpět do Tinerhiru je pěkný místo, odkud se dá nafotit Toderská palmárie. V 15.00 je odjezd busu do Marrakeche, cena 80dh/os. Dojezd je ve 23.00. V Marrakechi je jakejsi filmovej festival, sehnat pokoj pod 100dh je nemožný, nechávají nás v hotelu Esaura na terase za 30dh.
Noc: Marrakech, hotel Esaura
6.10. pon. Snídaně za 9dh je vydatná, jdeme koupit lístky na bus do Západní Sahary, konkrétně do hlavního města Laayoune. Rozhodujem se tentokrát pro cestování první třídou (stačila by i dvojka, ale nemůže být vždycky po mým). Zkoušíme společnost ONCF (něco jako ČD, ale do Laayunu nevedou koleje, tak mají busy). Přistavený busy jsou extra třída, i busák je moderní, cena 250dh/os. Ještě jdeme shlídnout nabídku společnost CTM, cena stejná, busy výrazně horší, vítězí ONCF. Vracíme se do centra Marrakeche a prolejzáme památky, minaret Koutoubia, Sadské hrobky, trh, tady nám musí poradit cestu k východu, židovskou část, Královskej palác má kvůli festíku zavřeno, stejně toho máme plný zuby. Ve 22.30 má být odjezd busu, odjíždíme až v 0.15, první nebo druhá třída, všichni jezděj, jak se jim chce.
Noc: bus do Laayoune
7.10. út. V 15.30 vystupujeme v Laayoune, cesta trvala víc jak 15hodin, skoro nikde se nestavělo. Uznávám Petrovo prosazení první třídy, jet to courákem, tak jsme úplně zmordovaný a přijedeme ještě o několik hodin déle. Cestou nás zaujalo město El Ouatia vypadalo sympaticky, za prozkoumání by také stála část pobřeží, kde byl jeden lodní vrak vedle druhého. Policejní a vojenské kontrolní stanoviště jsme přestali počítat u čísla sedm, na některých si nás vytáhli ven z busu a provedli krátkej „výslech“ typu „kam jedete, proč tam jedete, co děláte v CZ“ apod. V Laayoune se ubytováváme v hotelu Zamour za 100dh/dvoulůžák. Na nás je dost luxusní, levnější jsme nenašli (moc jsme to ale nezkoušeli). Večer jdem na procházku po městě, překvapuje nás, jak je všechno nové, samé parčíky, letiště, kongresové centrum, stadion.
Noc: Laayoune hotel Zamour
8.10. stř. Dnes se jdem podívat do staré španělské čtvrti, a na křesťanský kostel. Tahle část města vypadá, jak kdyby ji tvořila jenom kasárna, jsou tu jedno vedle druhého. Vracíme se na hlavní třídu, žasneme, kolik tu jezdí nových býlích offroadů s nápisy UN, v každém jezdí jenom jeden člověk, nejvíc jich stojí u lepších restaurací, večer zcela zaplňují parkoviště před luxusně vypadajícími hotely. Dělat tady pozorovatele OSN nemusí být špatná práce. Za 10dh/os se přesunujeme na Laayoune beach. Na silnici akorát pracují cestáři, jako se u nás odhrnuje sníh, oni odhrnují písek. Laayoune beach se táhne od obzoru k obzoru, stojí zde jeden hotel nebo nějaká podniková ubytovna, na které je cedule zavřeno, uvnitř lidi jsou, ale nás nechtějí pustit. Další stavbou je vojenská posádka. Jdeme kus za ní a mezi dunama stavíme stan.
Noc: Laayoune beach, stan
9.10. čtv. Spali jsme jako miminka, nevzbudila nás ani potvora, která udělala do podlážky stanu díru, prokousala dvě igelitky a sežrala půlku placek, které leželi mezi náma. Obvinění padlo na myši s obrovskejma očima, které se večer poflakovaly kolem stanu. Pořád tu fouká, písek máme úplně všude, nikde ani noha, dá se tady jenom válet a koupat. Vítr fouká i po západu sluníčka a všechno je ihned vlhký. Jdeme na procházku k hotelu, je u něj malej venkovní výčep a je otevřenej, sedíme a srkáme pekelně předraženej čaj a limonádu.
Noc: Laayoune beach, stan
10.10. pát. Program stejnej jako včera, odpoledne balíme a jdeme na silnici. U hotelu stojí auta UN, možná je to rehabilitační středisko pro ty dříče. Docházíme do vesničky El Oued, jsou tu pěkný vilky, skoro všechno je zavřený. Do Laayoune nás berou dva kluci, který nadávají na Marokánce a tvrděj nám, že nejsme v Maroku, ale na Sahaře. V 20.00 odjíždí bus do Agadiru za 190dh/os
Noc: bus do Agadiru
11.10. sob. V 8.00 ráno jsme v Agadiru, ubytováváme se v hotelu L.Eifel 80dh/dvoulůžák. Za 13dh/dohromady královsky snídáme. Pak už se jenom poflakujeme mezi městem a pláží. Večer jdeme na rybí trh, za 34dh si dávám mořskou směsici. Několik druhů ryb, krevety, saláty. Po trochu dietních třech týdnech je to přece jen velká nálož a většinu noci prosedím na WC.
Noc: Agadir hotel L.Eifel
12.10. nedZa 3dh/os taxíkem do Inezgane, odtud busem č. 22 za další 3dh/os na letiště. Fischer přestál krizi, jeho letadlo tu stojí a odpoledne odlétáme domů.
Luděk U.
ludek.ulvr@post.cz